SAE je zkratka Society of Automotive Engineers, společnosti, která rozdělila na základě rozdílných viskozit všechny motorové a převodové oleje do několika skupin, tzv. viskozitních tříd.
Viskozitní klasifikace motorových olejů
Někteří z vás si ještě pamatují, že se olej měnil vždy před zimou i létem tak, aby byla použita vždy ta správná viskozita. Rozlišovali jsme speciální oleje zimní a letní. Oleje zimní byly viskóznější než oleje letní.
Podíváme-li se na obrázek 1, vidíme i různá označení. Pro zimu 0 až 25, pro léto 20 až 60. Co tato čísla znamenají? Nejsou to ani hodnoty viskozit ani teplot. Jsou to pouze symboly, které odpovídají určitým viskozitám při daných teplotách. Aby byly jednoznačně odlišeny oleje letní a zimní, tzv. monográdní, používá se u olejů zimních za číslem viskozitní třídy symbol „W“. To jednoduše znamená zimní z anglického slova „winter“.
Vývoj šel velice rychle dopředu. A s ním i požadavek na oleje celosezónní tzv. multigrádní. Olej musel splňovat požadavky zimního i letního provozu. Jeho viskozita musela být v mezích normy jak za mrazu, tak i za teplot vyšších. Podíváme-li se na ní z pohledu klasifikace SAE, tak zjistíme, že monográdní oleje mají tuto závislost daleko větší než oleje multigrádní. Ty musí svými vlastnostmi pokrýt daleko větší teplotní rozmezí (viz. Obrázek 2).
Dnešní oleje mají tedy většinou označení, které tvoří dvě čísla, např. 5W-30. Už jenom z tohoto viskozitního označení můžeme dnes rozpoznat kvalitu olejů.
Vezmeme-li si první, tzv. „zimní“ číslo, můžeme říct, že čím je menší, tím je olej kvalitnější. Znamená to, že má lepší nízkoteplotní vlastnosti. Co to však přinese motoru? Olej se po nastartování dostane daleko rychleji tam, kde má být. Má tedy rychlý náběh mazání, čímž se sníží opotřebení motoru. Nižší viskozita oleje zajistí i menší spotřebu paliva. Energie se neztrácí překonáváním odporu kapaliny. Tím také zvyšujeme výkon motoru. Že tato hlediska mají pozitivní vliv na životní prostředí už ani nemusíme připomínat.
Jak je to s druhým číslem charakterizujícím olej za vyšších teplot? Pokud bychom tuto klasifikaci popisovali ještě před několika lety, uvedli bychom, že čím je jeho hodnota vyšší, tím je olej kvalitnější. Má to logiku. Za vysokých teplot je viskozita podstatně vyšší, což zajišťuje dostatečnou šířku mazacího filmu, a tím i minimální opotřebení. Vývoj však dnes tuto pravdu již překonal. I velmi tenký mazací film motor dokonale chrání. Díky dokonalým syntetickým základovým olejům (o nichž jsme již psali) a aditivačním technologiím nové generace má i velmi tenký mazací film dostatečnou únosnost a pevnost. A jaký je tedy důvod k postupnému přechodu k olejům s touto nižší klasifikací? Hlavně úspora paliva a vyšší výkon. Jak při nízkých teplotách, tak i za teplot vysokých vnitřní tření kapaliny spotřebovává energii paliva. Pokud bude míra vnitřního tření, tzn. viskozita, minimální nedojde k takovým ztrátám energie.
Viskozitní klasifikace převodových olejů
Principiálně je viskozitní klasifikace převodových olejů totožná s klasifikací olejů motorových. Symboly označování jsou 70 – 85 u zimních a 80 – 250 u letních olejů. Hodnotí se také chování za nízkých a vysokých teplot (viz. Tabulka)
Viskozitní klasifikace převodových olejů dle SAE J306
|
Třída SAE |
Viskozita při 100°C(cSt) |
Maximální Teplota °C pro viskozitu 150 000 Pas |
|
|
Minimální |
Maximální |
||
|
70W |
4,1 |
– |
– 55 |
|
75W |
4,1 |
– |
– 40 |
|
80W |
7 |
– |
– 26 |
|
85W |
11 |
– |
– 12 |
|
80 |
7 |
11 |
– |
|
85 |
11 |
13,5 |
– |
|
90 |
13,5 |
24 |
– |
|
140 |
24 |
41 |
– |
|
250 |
41 |
– |
– |
Viskozitní klasifikace ISO
S výjimkou motorových a převodových olejů popsaných ve třídách SAE se provádí také velice běžně členění ostatních maziv podle klasifikace viskozity ISO. V této ISO VG (International Organisation for Standardization – Viscosity Grade) je normováno 18 viskozitních tříd v rozmezí 2 mm2/s do 1500 mm2/s. Předepsána je pouze jedna tzv. střední viskozita při 40 °C, která se smí v jedné viskozitní třídě odchýlit o 10 % směrem nahoru nebo dolů. Hydraulický olej třídy ISO VG 46 se musí tedy pohybovat v rozmezí 41,4 mm2/s (spodní limit) a 50,5 mm2/s (horní limit).
Srovnání
V předcházejících odstavcích jsme popsali základní viskozitní rozdělení, s nimiž se můžete běžně setkat. Kromě již uvedených však existují ještě různé další. Například na americkém kontinentu se používá viskozita Sayboltova a stupně AGMA.